Ten muž na obrázku je Mojžíš. Byl on tím kapitánem, který splňoval očekávání lidí na palubě, svého národa, na takovou roli? Mojžíš mnohdy váhal a dokonce potřeboval svého mluvčího, Árona, aby získal důvěru „všech izraelských starších“. Ve chvíli, kdy převádí Izraelity přes Rákosové moře se sice chová jako vůdce, když říká: „Nebojte se! Vydržte a uvidíte, jak vás dnes Hospodin zachrání“, ale přesto jím není. Když Židé putují Sinají i jeho tchán Jitro je „zklamán Mojžíšovým žalostným nedostatkem organizačních schopností“ a volá: „Není to dobrý způsob, jak to děláš, úplně se vyčerpáváš, stejně jako tento lid, který je s tebou. Je to pro tebe příliš obtížné. Sám to nezvládneš“. A radí: „Každou důležitou záležitost přednesou tobě, každou menší záležitost rozsoudí sami“ (Thomas Cahill, Dary Židů, Pragma 2010).
Uvedený historický příklad, kterým se rozhodně nechci dotknout náboženského cítění kohokoliv, v sobě zahrnuje celou řadu momentů, které lidé na palubě očekávají od svého kapitána, a pokud je nenacházejí, tým nefunguje, čímž přestávají fungovat základní procesy a neodvratně dochází k rozkladu. Ze Starého zákona víme, že takové problémy se objevily i během čtyřicetileté pouti Židů Sinajskou pouští: naštěstí tu byl Hospodin, který si Mojžíše několikrát povolal „na kobereček“ a jeho konání, resp. nekonání korigoval. V čem byl základ těchto problémů? Mojžíš si nevěřil. Původně nechtěl misi, jíž ho Hospodin pověřil, ani přijmout. Zdravé sebevědomí, a důraz kladu na slovo zdravé, musí mít každý kapitán. Musí si být vědom svých silných i slabých stránek, a na těch slabých soustavně pracovat. Lidé na palubě pochopí, že i kapitán má slabou chvilku, že neumí všechno, a pokud je to dobrý kapitán, který správně vede svůj tým, pomohou. Pokud není respektovaný kapitán, nepomohou a loď dříve nebo později půjde ke dnu. Všimněme si pozorně, co říká Jitro Mojžíšovi: „Sám to nezvládneš“.
Simon Sinek, významný americký konzultant, říká: „ať se jedná o jednotlivce nebo organizace, následujeme ty, kteří vedou ne proto, že musíme, ale proto, že chceme“. Židé v určitých okamžicích své pouti nechtěli Mojžíše následovat a raději by se vrátili do egyptského otroctví. Proč? Nedokázal jim prodat svoji, respektive Hospodinovu (byl služebníkem Božím), vizi a nebyl dost rozhodný. Schopnost definovat vizi a rozhodnost jsou další vlastnosti, které lidé na palubě očekávají u svého kapitána.
„Vytvořit vizi a, co hlavně, energicky ji realizovat, jsou základní elementy leadershipu…“. (Tom Peters, Úspěšný v chaosu, 1994).
„Nemohu vám nabídnout nic než krev, dřinu, slzy a pot. Ptáte se, jaká je naše politika? Odpovím: Vést válku na moři, na souši a ve vzduchu, s celou mocí a ze všech sil…To je naše politika. Ptáte se, jaký je náš cíl? Mohu odpovědět jedním slovem: Vítězství! Vítězství stůj co stůj, vítězství přes všechnu hrůzu, vítězství, ať bude cesta k němu jakkoli dlouhá a trnitá“ (Sir Winston Churchill,13. května 1940). Sir Winston v době, kdy pronesl tuto vizi, neměl silnou pozici: měl za sebou jako Lord Admirality velký neúspěch s norským tažením. Premiérem se stal navzdory své vlastní straně. Tento jeho projev byl v parlamentu přijat velmi chladně. A přesto se stal jasnou směrnicí pro další postup Velké Británie ve druhé světové válce. Proč? Sir Winston tuto vizi prosazoval energicky, rozhodně, jasně ji komunikoval, byla srozumitelná všem a on také všechny lidi na palubě do jejího naplňování zapojil. Formulace jeho vize definovala co budeme dělat, jak to budeme dělat, časový plán („ať bude cesta …jakkoli dlouhá“) a konečný cíl. Je to příklad dokonale formulované vize. Sir Winston byl dobrý kapitán.
Dalšími vlastnostmi, které členové týmu očekávají u svého leadera, je entusiasmus, který se projevuje ve schopnosti jej přenést na ostatní prostřednictvím silné komunikace. Mojžíš se svým lidem mluvil málo a sám pochyboval. Sir Winston byl ve své vizi přes těžkost doby a úkolu positivní: vítězství. Jeho slavné „véčko“ se stalo jasným symbolem (a z teorie komunikace víme, že nonverbální symboly působí daleko silněji, než mnoho slov). On věřil v dosažení konečného cíle. I když se loď potápí, lidé musí věřit, že spolu se svým kapitánem katastrofu odvrátí: pokud se s vizí neztotožní ti, kteří ji mají realizovat, nikdy nebude plnohodnotně implementována a uskutečněna.
Aby se tým s vizí ztotožnil, musí mít důvěru ve svého kapitána: jak říká Stephen M.R. Convey ve své skvělé knize Důvěra, jediná věc, která dokáže změnit vše (Management Press, 2008): „když se podaří nastolit důvěru – důvěru založenou na charakteru a kompetentnosti – téměř všechno ostatní se dostaví samo“. Čestnost, férovost, rovné zacházení a respekt: to jsou další vlastnosti, které členové týmu očekávají a které jsou velmi důležité. Jen si zalistujte ve své paměti a vzpomeňte si, jaké neblahé následky mělo ve vašem okolí protěžování jednoho člena týmu oproti ostatním ze strany šéfa. Když jsem působil jako CEO dopustil jsem se takového chování: naštěstí mne HR ředitelka včas s problémem konfrontovala. Pokud by však mezi námi nepanovala důvěra, nikdy by mi to s velkou pravděpodobností neřekla.
Convey zdůrazňuje vedle charakteru, který musí zahrnovat osobnostní integritu (příklad kapitána bez jakékoliv osobnostní integrity je osoba kapitána lodi Concordia, který ji v případě katastrofy opustil jako první), také kompetentnost. Ve své praxi ve společnosti Amrop Dr. Kaufmann&Partner se, bohužel, setkávám s lidmi, kteří chtějí být kapitány, ba jsou přesvědčeni, že jsou k této roli předurčeni, a přitom jim chybí potřebné kompetence. Tragické je, že si to sami nepřipouštějí. A ještě tragičtější je, když osoba bez kompetencí je do pozice kapitána uvedena: devastace posádky a nezřídka celé lodi na sebe nenechá dlouho čekat.
Ve výše uvedené souvislosti mi dovolte ještě jeden příběh: „To je optimismus z nevědomosti“, řekla rezolutně vedoucí analytického oddělení poté, co CEO plameně presentoval nový projekt, o němž byl přesvědčen. Zbytek management týmu ztuhl: bylo patrné, že to CEO nebylo příjemné, ale následné argumenty přijal a projekt odložil. Dodnes jsem mé kolegyni Aleně vděčný.
Být kompetentní neznamená nedopustit se chyby nebo omylu, ale mít vedle sebe nějakou Alenu, dát ji možnost vyjádřit otevřeně svůj názor a respektovat ho, a pokud jsou argumenty silné, dokázat svůj názor změnit a chybu přiznat. Leadera dělá tým: a opět se obraťme do historie a vzpomeňme, co říká Jitro Mojžíšovi.
Není toho málo, co lidé na palubě očekávají od svého kapitána: ale proto je kapitánem (i u žen se používá hodnostní označení „kapitán“), že má baterii vlastností a kompetencí, kterého k této roli předurčují – proto ho chceme následovat. Mezi tyto vlastnosti a schopnosti patří také kreativita. Jsou chvíle, kdy se každý kapitán musí držet manuálu, procesů, ale pokud tak bude činit vždy ve všech případech a okolnostech, vývoj se zastaví. Navíc týmy chtějí dostávat příležitosti a být angažovány ve věcech: Sir Winston používá množného čísla, nikoliv jako mnozí před ním i po něm „já“ „Stát jsem JÁ“ (Ludvík XIV) opravdu nefunguje.
Co musí každý kapitán dělat a co je velmi silně očekáváno je včasná, spravedlivá a věcná zpětná vazba. A ta musí být oboustranná: od kapitána k posádce a od posádky ke kapitánovi. Ve své praxi jsem hovořil s nemalou řadou lidí, kteří dokonce opustili svá místa proto, že nedostávali žádnou, nebo nedostatečnou zpětnou vazbu a sami nebyli slyšeni a tázáni. Vysoké procento manažerů odchází ze svých pozic v prvních 180 dnech angažmá právě proto, že se jim nikdo nevěnuje a oni se cítí ztraceni v prostoru. Nezapomínejme na to, že i prosté „Děkuji“ je velmi silná zpětná vazba.
Nedávno mi jeden vysoký manažer, kterého jsem dával do současné pozice a jehož kvalit si velmi vážím, říkal jak je velmi demotivovaný tím, že jeho nadřízený jeden den řekne „a“ a druhý den se tváří, jakoby ono „a“ nikdy neřekl a tvrdí, že správně je „b“. Ano, změnit názor není nic špatného, ba v současné době, kdy změna je jediná konstanta, často velmi nutné, ale taková změna nesmí znamenat nedostatek konzistence v jednání a chování kapitána. Konzistence, předvídatelnost jsou dalšími rysy, které posádka očekává.
Mnoho lídrů může mít baterii vlastností, které jsou popsány výše. A přesto nakonec neuspějí. Z čeho to pramení? Jsou kapitány pro klidnou plavbu: když je vše zalité sluncem, jsou dokonalí. Ale přijde první větší bouře a posádka s hrůzou zjišťuje, že jejich kapitán je zalezlý v podpalubí a/nebo se začíná chovat nerozhodně, ztrácí integritu, nedokáže definovat vizi, jak z krize, nenaslouchá své posádce. Dobrý kapitán potvrzuje své kvality právě v bouři. Tehdy musí být odolným a pevným pilířem, k němuž se posádka přimyká.
Naše doba přináší nejen v businessu, ale ve všech aspektech našich životů menší či větší bouře daleko častěji než v minulosti. A všichni jsme tu v roli posádky, tu v roli kapitánů: mějme proto stále na paměti onu Jitrovu moudrou větu – Sám to nezvládneš.